Steve Austin byl vždy hudební samorost, co tvořil žánrově nepopsatelné desky. Jedenáctá studiovka TODAY IS THE DAY nazvaná „No Good To Anyone“ není výjimkou. Nese rukopis svého autora až do morku kosti. Přesto je však v něčem zcela výjimečná. Je první, která za téměř třicet let fungování kapely vychází u tak velkého labelu, jakým je BMG. Trochu mě to před tím, než jsem si desku pustil, znervóznilo. Od dob, kdy první desky vycházely u noiserockových Amphetamine Reptile, přes dlouhé relapsácké období až k minulé nahrávce, kterou vydali dokonce slovutní Southern Lord, jsem měl vždy pocit, že ke zjevení, jakým jsou TODAY IS THE DAY, tato jména labelů sednou jak prdel na hrnec. Nyní jsem si nebyl jist. Dovolí BMG Austinovi tvůrčí svobodu, jakou potřebuje? Musím říci, že ačkoliv vydání u BMG stále nechápu, tak velký label desku nijak slyšitelně neovlivnil.

„No Good To Anymore“ je šílené. V tom nejlepším slova smyslu. Často se mi při poslouchání vloudila do hlavy myšlenka, že je to vlastně „jen“ takový ušmudlanějí rock. A v tu chvíli vždy přišla facka. Austin si tu sice místy hraje s chytlavými melodiemi, ale vzápětí vše obaluje rzí a vazelínou. Hned titulní skladba má nádhernou táhlou malebnou kytarovou linku, do které zpěvák pokládá hlas způsobem, jenž zní jako výhrůžka. Basové spodky pak tvoří hlomozící vazké bláto, které se táhne jako med. Současně máte pocit, že pokud do té basové linky spadnete, tak vás pohltí a vy se v ní utopíte. Bicí nástroje jsou naopak poměrně často velmi kovové a ostré.

Austin tu dává vyniknout svojí lásce ke kontrastům. K romantizujícícm nápěvům dává nekompromisní kopákové střelby, obklopené industriální špínou. Svým vokálem dokáže fňukat, řvát bolestí, konejšit i hysterčit. Klidně i více poloh současně. Kupí na sebe jednotlivé nesourodé vrstvy a tvoří tak neokoukanou paletu barev, které jiné interprety nikdy nenapadlo dát dohromady. Velmi důležité je dodat i to, že Austin vždy dokázal dát nesourodosti význam a uřídit svoji hudbu tak, aby se celek nerozpadl.

I ve svém pokročilém věku je stále radikálem, který cedí emoce přes brutální zbustrované zvuky, zabíjející všechny hitové ambice jeho melodií. Máte před sebou psychotické noiserockové šílenství, ve kterém jsou zakleté silné, sladké momenty, obklopené pekelnou bažinou čiré nenávisti. „No Good To Anyone“ je osobnější než desky minulé. Steve tu nechává lidi nahlédnout do svého nitra. Do situací, které ho provázely po dobu od vydání poslední desky. Ať už šlo o ztráty v jeho životě nebo problémy se zdravím. V každém případě mají tyto události zásadní vliv na to, jak dnes TODAY IS THE DAY zní.